Bangkok - Ayutthaya:
Taxi - 1500THB
Bus - 70THB
Po náročném dni v Bangkoku a odpočinkem v nejúžasnějším pokoji na světě jsme šli spát. Usínali jsme s vidinou světélkujícího Bangkoku a zářících hvězd nad ním. A probouzeli jsme se s ranními paprsky slunce, které nás polechtaly na tváři. Bylo pouhých 6h ráno. Ale my jsme byli tak natěšeni na nová dobrodružství, že jsme se nemohli dočkat. Skočili jsme si na snídani, která stála necelou stovku, a mohli jsme mít vše, co jsme tam viděli. Mají výborné malé knedlíčky, které chutnají jako ty naše kynuté! Naše trasa byla – hotelu se dostaneme na Victory Monument, což je velký kruhový objezd, kde se uprostřed nachází velký sloup – Victory Monument. Dá se tam nádherně dostat právě „metrem“ nebo busem či taxíkem. Jízdu taxíkem nedoporučuji nikomu, protože jsou strašně drazí a pokaždé se snaží turistu natáhnout, takže jezdí bez taxametru. My jsme taxíka nevyužili ani jednou, jen párkrát jsme jeli tzv. tuk-tukem a museli jsme hodně, ale vážně hodně smlouvat. Do Thajska jezdí strašně moc Američanů i Australanů, a ti, i když jim řidič řekne např. 100 bahtů, dají 500. Tím pádem řidič si na toto zvykne a vyžaduje tyto peníze. U Velkého Monumentu jsou malé bílé budky a v nich se prodávají lístky do Ayutthayi. Chvilku jsme počkali, nasoukali nás do minibusu bez klimatizace a jelo se! Cesta je celkem 75km a netrvá dlouho. Člověk se zabaví sledováním divoké jízdy nebo okolí. Cesty jsou kolikrát neprůjezdné, ale s tím si thajský řidič poradí! Nic pro něj není problém. Cestou si ještě vezme jako zákusek nějakou tu krysičku na špejli, aby se mu lépe jelo.
Ayutthaya – město protkané vodními kanály a neuvěřitelnými paláci. Město má přízvisko nenapadnutelné či nedobytné. Město bylo původně městem hlavním, než bylo zničeno. Dnes má kolem 60 000 obyvatel a oproti Bangkoku je to velmi tiché místo. Chrámy se nacházejí v historickém parku, který stojí za to si projet na kole. Je velmi rozšířený, a proto pěšky v tropickém vedru, by pro Vás výlet nemusel být zrovna nejpříjemnější. Můžete zároveň využít místní tuk tuk, který Vás povozí po nejzajímavějších chrámech. To se vyplatí, když přijedete pozdě nebo nemáte čas. Není to drahé, ale nemáte takovou svobodu, jako na kole. Musíte být na čas na daném stanovišti, a tak nemůžete řádně nadýchat patřičnou atmosféru. Nejzajímavější památkou je Velký palác neboli Wat Phra Sri Sanphet. Nachází se v centru historického parku. Nutno podotknout, že do každého chrámu musíte chodit bosky! Venku stojí někdy i několik set opuštěných pantoflí a bot. V tomto chrámu se dnes nachází ostatky králů, ale dříve byla v paláci 16m vysoká zlatá socha Buddhy, která byla bohužel zničena. Ale aby Vám to nebylo líto, stále se tu nachází alespoň 12m socha sedícího Buddhy, a to v chrámu Wihan Phra Mongkhon Bopit. Takovéto sochy jsou velmi významné pro věřící. Ti se k nim klaní a prosí o splění svých přání.
Největší atrakcí je ikonická hlava Buddhy vystupující z kořenů stromu. Na fotkách vypadá, že je opravdu velká, ale věřím, že spousta turistů ji i přehlédlo. Jaké klišé myslet si, že kmen sromu má 10m! Hlava byla ukryta v zemi, ale díky hříčce přírody, jak strom rostl, se pomalinku dostávala na povrch. Je to opravdový unikát.
Dalším významným místem je Wat Lokkayasutha. Zde se nachází 42m dlouhá socha ležícího Buddhy. Vleže se většinou vstupuje do Nirvány a Buddha je při tomto vstupu právě znázorněn.
V okolí uvidíte spoustu malých stánků, které se snaží utržit každý baht. Ale na druhou stranu, není to na škodu. Takový čerstvě rozseklý kokos v neskonalém horku? K nezaplacení! Zároveň jsme si všimli i slonů, kteří vozili líné zadky turistů. Tento byznys jsme my nikdy nepodporovali, takže jsme ho ani nevyužili.
Po návratu jsme sjeli pár pater v našem hotelu snů a Páťa zažilsvé „poprvé“ s mořskými plody. Dal si všechny, které viděl a prohlásil, že musí vyzkoušet všechny! Od chobotnice po oliheň či mušle, opravdu ochutnal. Ale bohužel se mi nepodařilo zachytit jeho obličeje, které při ochutnávce měl. Od této doby mořským plodům neholduje. Vyjedl na to konto snad úplně všechny thajské knedlíčky a my jsme spokojeně usnuli opět u zářícího Bangkoku. Lepší než TV, než cokoli. Místo stěny okno. Někdy je třeba se rozmazlovat.
