Páťa terorista

Při zpáteční cestě z Denpasaru přes Dubaj...

Na letišti, díky velkému nákupu v Duty free, jsme byli jako poslední. Stále ale byla u rentgenu fronta, a tedy i dostatek času na přeběhnutí celé dlouhé haly. Jako vždy naše letadlo bylo až na úplném konci.

Sem tam na letišti dělají namátkové kontroly. Mě nechali jít bez problémů, ale vyčíhli si Páťu. Neměli jsme se čeho bát. Nic špatného nevezeme, ani pod vlivem nejsme. Projeli okolo Patrika malým papírkem, který následně zasunuli do přístroje a čekali na výsledky. Najednou vidím oči všech pracovníků letiště, jak kroutí hlavou.

Ozvalo se: „Nezlobte se, ale dnes nepoletíte.“

Říkáme si, že je to jen špatný vtip. Proč by nemohl jet?! Zrovna jako terorista nevypadá. Mysleli jsme si, zda něco nenašli na Patrikově noze, protože jsme měli čerstvé tetování, které bylo natřené mastičkou. Ukázala jsem jim i mast, ale údajně to nebylo ono. Vzali si tedy Páťu do kabinky a já už jsem se připravovala, že ho ohnou vejpůl, natáhnou rukavice a budou mu prozkoumávat zadek. To se nekonalo. Naštěstí. Ale svléknout se musel celý a ukázal všechny kapsy. Nic nenašli. Taky co by našli, když nebylo co! Byli jsme v situaci, kdy nám jeden týpek vykládal jak je to běžné a určitě se dostaneme domů tímto letem. Ten druhý, naopak, byl utvrzený, že dnes Páťa neodletí. Musel tedy přijít "ten" třetí, který rozhodl, zda Páťa poletí. Vzal si jeho pas, kouknul mu do očí, zpět na pas a zase na něho. Řekl: "Můžete jít".

Konečně, naše letadlo v tu chvíli čekalo 40 minut. Vzali jsme batohy a běžíme ke koridoru, když v tom se ozve :

"POČKEJTE, ZASTAVTE SE"

V tu chvíli, jsme si vážně mysleli, že Páťa nepoletí, a že si to rozmysleli, ale naštěstí to bylo jen podepsání záznamu o celé situaci. Zkontrolovali znovu pas a hurá na palubu.

Nikdo nám neřekl, proč a co se děje. Byli jsme v rozpacích, až letuška nám později prozradila, co na papírku našli. Výbušninu. To mi přišlo až komické. Jak může na někom, jako jsou dva normální cestovatelé najít výbušninu? Nepamatuji se, že by se Páťa ráno mazal dynamitem. Jak jsme procházeli letadlem, dívala jsem se na ostatní. Ty pohledy byly k nezaplacení. Některé naštvané, některé vyděšené. Našli jsme svá místa, a než jsme si sedli, sundali jsme si naše mikiny. Jak si svou mikinu sundával Páťa, otočil ji naruby. Najednou na nás vykoukla cedulka, kde bylo velkým červeným písmem napsáno: EXTRÉME HOŘLAVÉ. Podívala jsem se na složení – 70% polyesteru a 30% bavlny. Nedivím se, proč je zde i velkým písmem napsáno: DRŽTE DALEKO OD OHNĚ. Řekla jsem Páťovi, že bych ho zastřelila, kdybychom museli zůstat v Dubaji kvůli jeho mikině, naštěstí ale mýho teroristu pustili nazpět do domů :)

Máte podobnou zkušenost nebo horší?