Aneb jak jsme začali v jiné zemi.
Už Vás nebaví ten stereotyp? Z práce domů, sprcha, postel a ráno zase práce? Chcete se zdokonalit v angličtině, přivydělat si a změnit nudný život?
Jeďte do Anglie! Máte to blízko domů - není to žádná Amerika, kde můžete být legálně jen 3 měsíce nebo Kanada či Nový Zéland, kam potřebujete víza, která ani nemusíte dostat. Sem žádná víza nepotřebujete. Začátek není lehký - je to začarovaný kruh, ale pokud vydržíte, zažijete skvělé zážitky. My osobně jsme v Anglii vydrželi 3 roky. Máme na ni dobré i špatné vzpomínky, ale jak se říká, jaký si to uděláš, takový to máš. Někdo zde vydrží dlouho, někdo jezdí jen na "sezónu". Když bychom se měli vrátit do Anglie, tak určitě přes Vánoce, kdy si můžete vydělat skvělé peníze a vezmou Vás prakticky všude.
Byli jsme na rozhraní - buď to teď vzdáme a vrátíme se zpět do ČR nebo se postavíme zpět na vlastní nohy.
Naše cesta začala v Hradci Králové. Páťa dělal již 8 let v Hornbachu a já jsem studovala Chemii v Pardubicích. Do toho jsem měla 5 brigád, které mne držely nad vodou. Denně jsme se vraceli domů unavení a naštvaní. Chtělo to prostě změnu. Nechtěli jsme stále žít ve stresu a denním stereotypu. Protože je Páťa velmi dobrý truhlář a já se práce nebojím, potkali jsme jednu slečnu na dovolené na Krétě. Slovo dalo slovo a za pár měsíců jsme si jeli Anglii trošku obhlédnout. Zalíbilo se nám tam, sbalili jsme si svých pár švestek, a po vyřízení všech našich pohledávek (ukončení pracovních poměrů, informování úřadů, atd), jsme vyrazili vstříc novým zážitkům. Začali jsme v městečku Trowbridge. Zde jsme pobývali dva měsíce a já začala jako tzv. "runner" v restauraci. Samozřejmě nic není tak jednoduchého jak se zdá a ze zaměstnavatele, který dával Páťovi práci se vyklubal lhář a podvodník, který nechtěl platit. Byli jsme na rozhraní - buď to teď vzdáme a vrátíme se zpět do ČR nebo se postavíme zpět na vlastní nohy. A protože nejsme z cukru, rozhodli jsme se pro druhou možnost. Nebylo to vůbec lehké, kolikrát jsme měli štěstí v neštěstí, ale vydrželi jsme zde 3 roky a získali mnoho skvělých zkušeností. Přestěhovali jsme se do většího blízkého města Bath - malebné, historické město plné turistů. Bath je kousíček od Bristolu, takže nespočet pracovních míst. Našli jsme si byt (protože po 2 měsících v "share house" jsme toho měli dost). Kousek od centra za £600 s energiemi celkem za £800, což je velmi levné na toto město. Nicméně bez centrálního topení, takže zimy probdělé v zimních bundách,čepicích a dekách, ale v horkých letních dnech k nezaplacení! Samozřejmě bez pračky - místní "laundry" se nacházela cca 200m od bytu a pračka byla od £3 - £5, záleželo na velikosti, sušička byla za cca £3, a také, jak dlouho jste chtěli sušit. Všude byla plíseň, ale naštěstí jsme dostali celkem volnou ruku v předělání bytu. Já jsem si našla práci 10 minut od bytu a vyšplhala jsem se na post manažerky restaurace.
Byla to dřina, a když se poohlédnu zpětně, měla jsem zůstat na postu číšničky, protože, když máte směnu do 16:00, tak prostě končíte v 16:00. Pokud jste manažer a není na place jiný manažer - nesmíte odejít. Jako číšník si vyděláte (pokud jsi dobrý) skvělé peníze na dýškách. Dokonce až takové, že když jedete na dovolenou a rezervujete pokoj na hotelu, ani skoro nekoukáte na cenu, protože víte, že to si vyděláte za den. Což je pro mnoho lidí sen. Ve většině restaurací máte svá dýška - ze své sekce - a to se vyplatí! Páťa zde dělal truhláře - nicméně to je práce, kterou nemáte jistou a děláte ji na "živnost". Záleží na počasí a hlavně na poptávce. Navíc Vám nikdo takovou práci nedá na smlouvu, takže stejně musíte mít práci ještě druhou. Jeho druhá práce byla barman - a v tom se neskutečně našel! Jeho drinky milovali všichni! Uměl od Espresso martini po Strawberry daiquiria.
Bar kde Páťa pracoval - The Ivy Brasserie Bath
Potápěli jsme se se žraloky a mantami, jezdili na slonech, pozorovali Rio z ptačí perspektivy nebo se koupali ve vodopádech. Ale po 4 roky jsme nemohli slavit Vánoce s rodinou, narozeniny s přáteli či vítat Nový rok po boku nejbližších.
Díky Anglii jsme měli skvělou možnost cestovat! Navštívili jsme Thajsko, Rio de Janeiro, Indonésii - Bali, Papuu či Sardinii. Potápěli jsme se se žraloky a mantami, jezdili na slonech, pozorovali Rio z ptačí perspektivy nebo se koupali ve vodopádech. Ale po 4 roky jsme nemohli slavit Vánoce s rodinou, narozeniny s přáteli či vítat Nový rok po boku nejbližších. Vždy je něco za něco. Když se ale ohlédneš zpět, nelituješ. Teď máme otevřený celý svět a je jen na nás, co bude další země, další zážitky! Můžeme roztočit globus, zapíchnout prst a jet! Nic nás nesvazuje, nemusíme se ohlížet na práci či hypotéku! Máme svět jako na dlani. Je to krásný až nepopsatelný pocit - SVOBODA.
