• Igoumenitsa - Ioanian
€10,5 / osoba - přesun cca 2h
• Ioanian - Kalambaka
€13,6 / osoba - přesun cca 2h
• Kalambaka autobusová zastávka kemp Přesun cca 20 minut - 1,6km
Kemp €8 / osoba / den / stan
Otevírací doba klášterů:
Roussanou 9.00 - 17.00 Středa ZAVŘENO
Varlaam 9.00 - 16.00 Pátek ZAVŘENO
Meteora 9.00 - 17.00 Úterý ZAVŘENO
Holy Trinity 10.00 - 16.00 Čtvrtek ZAVŘENO
Saint Stefanos 9.00 - 17.00 Pondělí ZAVŘENO
Mají zde letní / zimní otevírací dobu, a proto je lepší si zjistit otevírací dobu na: https://www.visitmeteora.travel/
Meteora - monastýry, které se nacházejí na slepencových skalách poblíž městečka Kalambaka. Celkem bylo monastýrů 24, ale zbylo jich jen 6. V roce 1988 byly monastýry zapsány do světového dědictví UNESCO. Je to opravdu neskutečná podívaná, která stojí za to! Dochovaly se dokonce i žebříky, které ještě stále visí na zdech a dokazují, jak náročné bylo žití mnichů. Mniši a jeptišky ještě v monastýrech přebývají, ovšem jich již není zdaleka tolik, co bývávalo.
Z Korfu jsme se přesunuli trajektem do přístavu Igoumenitsa, kde započal náš výlet na bájnou Meteoru. Po náročném přesunu do Kalambaky, který trval celý den, díky čekacím dobám na autobusy, jsme se "ubytovali". Postavili jsme stan a dali si pořádný nášup. Nemusíte mít strach, že by kemp byl snad zavřený. Ať přijedete v jakýkoli čas, jsou otevření a mile rádi Vás ubytují. Kemp, ve kterém jsme pobývali - https://www.campingkastraki.com vřele doporučíme. Nejen, že je levný, ale zároveň jeho vybavení a ochota personálu nás nadchla. Jsou zde čisté sprchy s horkou vodou (což v říjnu opravdu uvítáte), mají vybavenou i "kuchyňku". Nemáte náčiní na vaření? Nevadí! Mají tu plynové vařiče společně s nádobím, které můžete použít, stejně tak, jako ledničku. A pokud se Vám nechce vařit, dělají tu skvělé souvlaki. My jsme bohužel neměli karimatky, a tak první noc jsme trochu probděli zimou. Nicméně hodný personál nám je zapůjčil. Dostali jsme od nich i mapičku a začali jsme plánovat.
Kemp je hned u hlavní cesty, která vede ke všem monastýrům. My jsme toto brali jako malý trénink na chození po Patagonii, a tak jsme si vybrali možnost pěší turistiky. Cesty vedou prakticky kdekoli, a my, jako vždy si vybrali ty nejneschůdnější. Nenechte se zmást mapičkou. Na naší mapě cesty, které byly označeny jako CESTA, byly vlastně soutěsky mezi skalami, kudy opravdu nešlo projít. Ty cesty, které byly označeny jako ÚZKÉ CESTY, byly vlastně ty, kterými jsme se měli vydat. A tak se náš výlet prodloužil. Zkusili jsme dvě soutěsky, které jsme vždy vyšli až úplně nahoru a zjistili, že dolů cesta vede pouze držkopádem. Nechtěli jsme ale celou vesnici obcházet a našli jsme alespoň jednu soutěsku, která projít šla. Skládala se z pozvolně sestupujících obřích kamenů, takže se dala lehce sejít/sjet. Při "sjíždění" po skalách jsme potkali stádo koz, které jakoby nám chtělo naznačit, jak se po skalách leze. Poštěstilo se nám a soutěsku jsme přelezli raz dva. Díky tomu jsme ještě za bílého dne stihli alespoň jeden z monastýrů.
Ten výhled byl naprosto úžasný. Horší bylo zjištění, že se ke každému z monastýrů dostanete autem, a vlastně díky tomu máte lepší výhled, než když jdete pěšky.
Každý z monastýrů má své návštěvní hodiny, a tak protože my jsme přišli pozdě, jsme nechali návštěvu na druhý den. Cestu jsme si již vybrali tu správnou a k našemu podivení se zde běžel maraton! Cestou jsme fandili účastníkům a zároveň těžce oddychovali. Jelikož stoupání tu je stálé. Ovšem, když jste nahoře, vyhodnotíte, že ten pot a úsilí stálo za to.
Počasí nám přálo - ani moc vedro, ani moc zima - značka ideál. Jako první klášter jsme navštívili Great Meteoro. Neuvěřitelně ohromný klášter se spoustou místností, kde jsme obdivovali tehdejší život mnichů. Měli své místnosti pro sklad vína nebo vlastní kuchyň, kde byla pec a ohniště a v okolí nespočet hrnců a pánví.
Kdo má rád horolezectví, tady si přijde na své. Viděli jsme opravdu hodně horolezců, kteří denně zdolávali nejeden útvar. Až my budeme umět lézt, víme, kam zajet.
V okolí je spousta zeleně, jen ne kolem silnice. Ta by se hodila, když zrovna prší. Předpověď byla skvělá, jen realita jiná. A tak jsme s ostatními dobrodruhy cupitali mezi monastýry ve snaze se skrýt. Jenže ty jsou od sebe tak daleko, že přestalo pršet, než jsme vůbec někam doběhli. Ale díky tomu jsme chytili jeden z nejkrásnějších západů, u kterého jsme se nejen kochali, ale i pomalu usychali.
