Cochamó

Aneb náš první trek ...

Při cestě na Hornopirén, což je přístav, že kterého se dostanete přes fjordy až k Národnímu Parku Pumalín, se nám vybila 2. baterie.Při našem zapojení dvou baterií jsme totiž udělali jednu zásadní chybu. A to, že jsme zapojili, jako baterii č.2 obyčejnou baterii, a ne tzv. "deep cycle". Ta totiž vydrží daleko déle, ale hlavně, je pro tento styl nabíjení i určena. Nuže, naše cesta z Puerto Montt na Hornopirén skončila tak rychle, jako začala. A ještě, že tak!

---

Nevěděli jsme, jak dlouho nám zabere takovou baterii vůbec koupit, a abychom se trochu uklidnili od nesnází, využili jsme malé vesničky, která byla při cestě, k objevování okolí. Ta vesnička se jmenuje Cochamó. Všichni o tom neustále mluvili, jak jsou krásné výhledy a skvělé treky, tak jsme si to chtěli vyzkoušet na vlastní pěst! A byla to pravda!

Cochamó Valley

Vesnice má sama o sobě pouhých 4.000 obyvatel, z nichž je nejvíce španělských Chilanů, pár Němců a Italů, ale také má jeden mladý český pár. "Valley" neboli údolí vytváří prostor do tvaru "U" mezi Andami a přirovnává se k Yosemite údolí, které se nachází v Sierra Nevada. Když údolí projdete celé, můžete se dostat až do Argentiny. Cochamó Valley je místem, kde můžete strávit několik dní, i týdnů. Nabízí treky jak jednodenní, tak několikadenní a je i místem, kde si na své přijdou horolezci, protože se tu nachází přes 1.000m žulových stěn.

Stezka je stará více než sto let a sloužila jako přechod pro dobytek z Argentiny, který byl pak převážen z Cochamó do hladovějící oblasti severního Chile, kde se nacházely doly. Celá oblast je rozdělena do několika pozemků, které mají své majitele. Pozemky  se dědily z pokolení na pokolení. Vlastníci se dokonce nedávno postavili proti výstavbě silnice, která měla vést celým údolím. Byla by to škoda, protože treky v Cochamó nejsou jako v každém jiném Národním Parku, takové ty krásně upravené a jasně označené. Ba naopak. Cesty jsou značeny mohylkami, které jsou na některých místech spadlé, a Vy si tak musíte najít cestu sami. A tak se napoprvé Cochamó Valley stala mojí noční můrou, která postupem času odězněla a stala se mým nejlepším trekem!

La Junta

Základním táborem je La Junta, která se nachází 13km od parkoviště a autobusové zastávky. Zde si za 2.000 pesos (68Kč) můžete nechat auto na "hlídaném parkovišti". Jedná se spíše o pozemek, nebo spíše "zahradu" se suchým záchodem, kde se volně pohybují koně a krávy. Protože je stezka stará více než sto let a procházel se po ní (a dodnes ještě prochází) dobytek, tak i dle toho vypadá. Cesta je "vydlabaná", a tak procházíte zabahněnými kanály, které, když zaprší, zaplní se vodou a vzniká velká sranda. Okolo se prohánějí místní na koních, kteří buďto vozí líné turisty do základního tábora nebo suroviny. Zde potkáte mnoho lidí, hlavně Chilanů, kteří v údolí rádi tráví své volné dny. Nelekejte se, když je uvidíte, místo krosny na zádech, s pěti nákupními taškami nebo velkým sporákem na zádech. Je to normální! V La Junta - základním táboře se "musíte" ubytovat. Noc stojí celkem 6.000 pesos (204Kč) a táborů je zde hned několik. Ovšem mají to tu zařízené tak, že do tábora se musí přes řeku. A tu buď můžete přejít nebo přejet lanovkou, kterou si přitáhnete sami nebo Vám někdo pomůže. Přes kempy vedou i treky, takže přes řeku budete muset tak jako tak. My jsme to zvládli i v 01:00 ráno, protože jsme nechtěli v komerčním kempu zůstávat. Dnes již vím, že kemp je opravdu důležitým místem, protože z něj můžete absolvovat všechny jednodenní treky, které jsou náročné a strmé, takže si můžete vzít malý batůžek. My se táhli s krosnami. Během hlavní sezony je třeba si kemp zaregistrovat dopředu online - http://cochamo.com. Pokud to ovšem nestihnete, nevadí. Na začátku treku jsou místní průvodci, u kterých se stejně musíte zaregistrovat a pomůžou Vám skrz vysílačku najít v některém z kempů místo.

 Treky

1) Trinidad

2) Arco Iris

3) Amphitheatre

4) Přírodní tobogán

Trinidad

Tento trek jsme absolvovali ještě týž den, stejně, jako přírodní tobogán a cestu do základního tábora. S krosnou a převýšením 1.000m jsme měli před sebou dlouhý den. Můj první delší trek, který byl, nebudu lhát, pro mne opravdu náročný. Cestou jsem neustále nadávala, jak hloupá jsem byla, že jsem přistoupila na tento nápad. Díky ale tomuto treku mi ostatní v celé Patagonii přišly jako naprostá pohoda a dnes na něj vzpomínám v dobrém, a jestli se tam dostanu znovu, určitě si nechám krosnu dole v La Junta a vyrazím s malým batůžkem. Ale zase bych neažila nocování u ledovcového jezírka s výhledem na horu Trinidad.

Po absolvování 13km do základního tábora začíná trek na horu Trinidad. Cesta vede přes skály, které musíte přelézt, kameny, spadlé stromy a bahno, kde, když špatně šlápnete, máte ho po pás. Máte 2 možnosti, kam až chcete dojít. Buď k Laguna Trinidad nebo hora Trinidad. K laguně je převýšení 1.000m a trek je dlouhý 8km a přímo na horu vede trek přes strniště malých keřů a stromečků. Určitě trek nekončete u laguny, která je pěkná, ale budete v údolí a moc výhledů si neužijete. Když to vydržíte a dojdete až na konec treku, obdaří Vás příroda výhledy jako jsou tyto:

Arco Iris

Někdo pokládá tento trek za náročnější, protože má 10km a stoupání je něco kolem 1.500m. Zároveň je značen oranžovými praporky nebo mohylkami, takže o zábavu máte postaráno. Někteří zde dokonce i běhají. Cesta trvá kolem 4 - 6h jeden směr, takže je třeba se řádně připravit. Bude to nášup. Jak nahoru, tak dolů.

 

Amphitheatre

Trek, který z La Junty vede 6km s převýšením 1.000m. Mnozí ho mají nejraději, protože jsou z něj nejlepší výhledy. Zde se také nejvíce "vyblbnou" horolezci. Většinou spí v menších táborech přímo pod horou a ráno za úsvitu vyrážejí. V okolí je mnoho zajímavých, ať už jednoduchých, či těžkých stěn. My jsme si ale netroufli.

Přírodní tobogán

Ten můžete pojmout jako jednodenní trek, pokud se Vám nechce zůstávat v základním táboře La Junta. Tobogány jsou totiž nejblíže k táboru, a to jen pár metrů. Dají se navštívit od 8:00 - 18:00. Je u nich v sezoně hodně lidí, ale budete to právě Vy, kdo se bude moci pochlubit jízdou na přírodním tobogánu! My jsme zde byli mimo sezonu, a tak jsme se vyhli davům a frontám a mohli si užít jízdu naplno. 

Jak jsme se na trek připravovali? Já osobně beru sebou vždy více jídla, než musím. Je to hlavně z toho důvodu, že během delších cest opravdu potřebujete každičkou energii pro tělo, aby Vás úspěšně doneslo do cíle. Ale taky hlavně proto, že se mnou nechcete být, když mám hlad. Snídani dělám většinou velkou - je to přeci jen základ dne. Nabalím si vločky a křupínky, které pak smíchám s horkou vodou a přidám sušené mléko a vše zakápnu medem nebo marmeládou a přidám ovoce. Obědy řešíme lehce - tortily, avokádo, salám a někdy, pokud je, i hummus. Na oběd byste se neměli přejídat, pak to špatně šlape. A večeře, ty za odměnu musí být honosné. Pokud najdete v krámě sušené hotové jídlo (rizotto nebo těstoviny ala mac'n'cheese), máte vyhráno. Většinou jsem se ale musela spokojit s čínskou polévkou, kterou jsem si udělala podle sebe. Takže k uvařené polívce přidám nakrájený salám, hodim tam sušené mléko, posypu parmezánem a dílo je hotovo. Věřte mi, nebo ne, po takovém treku, je to opravdová bomba! Beru sebou polívky i navíc, kdyby náhodou. A to kdyby náhodou se nám stalo a zůstali jsme v Cochamó Valley o jednu noc více, než jsme předpokládali. A jako svačiny mám nejradší malá fruka, která jsou z ovoce a chutnají jako dětské přesnídávky. Pak balíme hodně čokolády v podobě Rocklets, která nemá chybu! Oříšek s čokoládou, to je přesně to, co na treku chceš! Navíc se to v teple nerozteče. Sušené maso, je také nejlepší volbou pro rychle získanou energii. Jen zde v Jizní Americe jsme zatím narazili pouze na koňské sušené maso... Ne, nechutná to jako jerky. A na závěr nesmí chybět cereální tyčinka!