V Chiang Rai jsme byli první den. Ráno jsme se vzbudili a vyšli si na snídani s vidinou,že si zajedeme na horu Phu Chi Fa, kde jsou neuvěřitelné nejen východy slunce, ale i výhled na Laos. Zároveň jsme chtěli navštívit Monkey Temple, který je známý velkým počtem opic. Na snídani jsme zahlédli dvě mladé a sympatické holčiny, které nevěděly, co zrovna ten den budou dělat. Nabídla jsem tedy Páťovi,že za zeptání nic nedáme, a kdyby jely na výlet s námi, bude o to větší zábava! Holkám jsme nabídli přidat se k nám, a ty byly nadšené! Začali jsme tedy plánovat a vyptávat se odkud jsou a co mají v plánu. Jsou to dvě kamarádky - jedna z Německa - Frederika, která v tu dobu žila v Anglii s přítelem. Druhá slečna pochází z Ameriky, jménem Angela. Kamarádky, každá žije na jiném kontinentě, ale i tak se domluvily na společné dovolené v Thajsku, bez chlapů, jen ony dvě.
Vydali jsme se tedy všichni společně na cestu. Byla sranda i přes to,že jsme vstávali ve 4h ráno. Nejhorší je,že my nejsme ranní ptáčata. Vyšli jsme na horu Phu Chi Fa a kochali se krásným výhledem, který byl viditelný pouze okem (ne moc kamerou), kvůli oparu, který byl v okolí. Nebyli jsme jediní, kdo si ráno přivstal, a tak s dalšími pár nadšenci se objevily i děti v místním kroji žebrajíc o pár thajských bahtů. Bylo to na jednu stranu smutné, ale na stranu druhou, turisté sem docházejí každý den a každý den jim dávají nespočet peněz...
Monkey Temple neboli Opičí chrám - Wat Tham Phra
K našemu údivu opravdu všude byly opice. A velmi zvědavé opice! Byly schopny pro kousek buráku udělat naprosto vše! Nejlepší byl vždy pohled na onanující opice, z toho měl každý srandu. Trošku jsme prozkoumali okolí, a našli jsme krásně lemované schody velkým a dlouhým drakem. Uvnitř byla jeskyně,kde se nacházela svatyně plná svíček. Chtěli jsme ale trošku dobrodružství a vyhlídli si jeskyni opravdovou. Na druhé straně u vstupu seděl takový maličký děda,který nám vstup do jeskyně odkýval. Vůbec mu nevadilo, že nemáme solidní obuv či baterku. První šel Páťa a pak my, ženy. Já jsem musela jít mezi Frederikou a Angelou, protože jsem neměla světlo a věřit, že to, co vidím, mi postačí. Tak 50/50. Několikrát jsem se o ostré výběžky jeskyně praštila do hlavy, ale aspoň jsem neviděla,co je kolem mě. Pomalu jsme postupovali směrem dovnitř. Vzduch začal řídnout, pot nám stékal hlavně tam, kam jsme nechtěli, a najednou se před námi objevila malá díra. Kde nic tu nic, buď prolézt dírou nebo to vzdám, protože jinudy cesta nevedla. Když se Angela otočila, že nemůže dýchat a trochu nám zapomněla říct, že má klaustrofobii, otočili jsme se a vyšli ven,kde i za tropického horka bylo pro nás příjemně.
“Jé! Chudinka nemá ručičku!”
Byli jsme celý špinavý od stěn,o které jsme se opírali a bláta,které bylo všude. Rozdělala jsem batoh, že najdu vlhčené ubrousky. Neuvědomila jsem si, že opice jsou zde agresivní a při sebemenším zarachotění jsou u Vás v cukuletu. Dala jsem ruku do batohu, a v tu ránu se seběhlo 15 opic čekajíc na sušenky! Obklíčily Páťu! Jedna z těch opic měla jen jednu ruku. Páťa,který se ještě necítil ohrožen se na ní podíval a politoval slovy: “Jé! Chudinka nemá ručičku!” Jak se k ní Patrik přiblížil postavila na zadní a vyskočila na Páťovo stehno! Otevřela svou obří tlamu, ze které se vynořily dva tesáky a zaklonila hlavu, připravujíc se na zákus! Páťa měl naštěstí rychlý reflex, opici odkopnul a zařval jako tarzan: “Uaaaaaa!!!”
Všech 15 opic se zarazilo a rozmyslelo si další útok. Páťa tak odešel s natrženými trenkami. Jen ... naštěstí! Neumím si představit,jak to mohlo dopadnout! Infekce,vzteklina a šílená rána hned na začátku našich cest!!!
