Teď začíná naše dobrodružství! Konečně můžeme vyrazit! Tři týdny školy, měsíc čekání na rodělovač a práce pro Kate jsou fuč a my tak můžeme roztáhnout křídla. Náš cíl je 429km vzdálené město Los Ángeles.Tak uvidíme …
Kousíček za Pichilemu jsme nalezli solný poklad. Pár statných chlapáků nakládalo na korbu velké pytle, a to zaujalo naši pozornost. Hned vedle nich byla velká bílá hrouda, a jak jsme pokračovali dál, začal se nám otevírat výhled na okolí. Vau! Solná jezírka! Ne kokainová, ale solná :) Samozřejmě jsme vyskočili z auta a šli se na ně podívat. Ještě, že tak, protože zde sůl i prodávali, a to kilo za 30kč!!! Chtěla jsem vzít aspoň tak 10kg, ale Páťa mě zastavil a vzali jsme nakonec jen jedno kilo. Tak snad nebudu pak brečet, že nemám sůl. Cesta byla všelijaká. Chtěli jsme to totiž vzít po pobřeží, což znamená ne moc rychlou cestu. V Chile je hlavní cesta do Patagonie Route 5, která vede v blízkosti And, vlastně prostředkem Chile. Jenže je to obyčejná dálnice, která Vám moc neřekne. Tak jsme to vzali po pobřeží. V ten moment jsme byli rádi za naši Toyotu 4Runner, protože si neumím představit, že takové cesty brázdíme dodávkou.
Policejní kontrola
Za solnými jezírky stálo zelené auto a u něj dva zelení mužíčci. Carabiňeros. Místní policie. Copak asi chtějí. Najednou na nás začali mávat, ať zastavíme. Byli jsme absolutně nepřipravení, a i když to byla jen namátková kontrola, krve by se ve mně nedořezali. Pán se představil a vyřkl slova, kterým jsme sotva rozumněli. Páťa se na mě podíval, že co jako říká. Vykulila jsem na něj oči a pokrčila rameny, ale došlo nám, že bude chtít pas, řidičák a papíry od auta. Jen si vzpomenout, kde je máme. A tak začala honička za doklady. Jelikož byly v trezoru, který je velmi dobře schován, museli jsme vyndat všechny věci z auta, abychom se k němu dostali. Pan policajt něměl spokojený výraz. Když nás tak viděl, jak na sebe hulákáme, že co to vlastně potřebujeme a kde to vlastně je, požádal nás akorát o řidičský průkaz a mávnul rukou. Uf! Podali jsme mu náš mezinárodní, o kterém jsem přesvědčená, že viděl poprvé v životě, protože s takovou vervou, jakou to četl a prohlížel, není možné jinak. Usmál se a rukama ukázal, ať už jedem. Ještě jsem se ho zeptala, zda tedy můžeme jet a otráveným výrazem typu “nerozumněli jste? Jeďte!” nám dal odpověď jasně najevo. To byla teda ostuda, pomyslela jsem si. Než jsem stačila zvednout hlavu a podívat se na cestu, Páťa stavěl znovu. Ano, další carabiňěros. Podruhé v pěti minutách…. “Ale tentokrát jsme na vás připraveni!” Zvolali jsme. Vše bylo v pořádku a během 2 minut jsme byli opět na cestě.
Další zastávka byla u Arcos de Calán. Perfektní zastávka na protažení. Místo se nachází na pláži pár minut od vesničky Pullay. Jsou zde skaliska, která tvoří oblouky na několika místech.
Město Concepción
V Concepción jsme byli domluveni s australským manželským párem Skye a Nikkem, že spolu pár dní strávíme. Potkali jsme je v Santiagu, v Suzi, kde jsme předělávali naše auta. My našeho miláčka Marčéla a oni svou dodávku Dodge. Potkali jsme se v centru, zrovna, když se stmívalo, a Skye našla místečko na spaní. Celou noc jsme popíjeli víno a sdělovali si naše zážitky nejen z Chile. Druhý den ráno jsme byli překvapeni, na jaké krásné pláži se nacházíme! Opět černý písek a skaliska. V dálce jsme uviděli obrovské hejno ptáků, které signalizuje nějaké větší ryby, které loví. Vystoupali jsme na skaliska a uviděli hravé lachtany! Lachtani plavali sem a tam a občas i zamávali. Bylo skvělé je pozorovat v přirozém prostředí. Plni dojmů jsme se vrátili k autům a dali si snídani. Naše milované palačinky. A protože je Páťa kutil, zajímal se, co za trubku se nachází na autě Nikka a Skye. A ona to sprcha! A to dokonce teplá. Neváhali jsme a vyrazili do blízkého obchoďáku nakoupit potřebné zboží. Nikk pomohl Páťovi sprchu postavit, takže dost možná už nebudeme muset více pumpovat. Doplnili jsme zásoby a potřebovali jsme dořešit ještě jednu věc, která nás trápila. Chilská sim karta. Na ní jsme totiž měli internet a možnost nějaké komunikace. Jenže, když v hlavním městě se karta musí koupit ve farmacii a velmi složitě zaktivovat, jak to uděláme v malém městěčku. Naštěstí jsme v Entelu narazili na paní, která nejen věděla, co dělá (což zde není pravidlem), ale také byla k nám velmi vstřícná a nápomocná (což se tady skoro vůbec nevidí). Nejen, že nám dala novou sim kartu, se stejným číslem, i přes to, že sim karta nebyla psána na nás, ale pomohla nám ji přihlásit k mému telefonu. Ano, zde musíte občas potvrdit, že telefon, ve kterém sim kartu požíváte, je opravdu Váš. Díky tomu jsme začali být opět mobilní. Se Skye a Nikkem jsme byli domluveni, že se sejdeme na stejném místě, kde jsme spali. Ale jakmile začala padat tma a my byli po večeři, věděli jsme, že se něco děje. Začala jim téct jakási kapalina z vozu a museli k mechanikovi, u kterého jsou ještě doteď. No,co se dá dělat, doufám, že se opět potkáme, tentokráte s opraveným autem a plně mobilní. Rychle jsme skočili na Registro de Civil a vyzvedli si El Padrón, dokument velmi potřebný pro překročení hranic - psali jsme ZDE.
Nechtěli jsme ztrácet čas a chtěli jsme se posunout k městu Los Ángeles. Cestou jsme přespali v malé vesničce Lota na pláži, kde se nedalo rozdělat stan. A tak jsme zažili naši první noc v autě. Bez karimatek či spacáku nebo peřiny. Snažili jsme se jakkoli uvelebit, stále jsme se otáčeli a zkoušeli všemožné polohy, abysme se vešli. Hlavně Páťa. Ten, kdyby mohl, tak mu nohy čouhají z auta. Ráno nás čekalo milé překvapení v podobě uhelných dolů kousíček od nás, které jsme nemohli vynechat. Na jednu stranu to byla úžasná podívaná, ale rozumněli jsme každé druhé slovo, takže víme, že pán, co prováděl prohlídku je bývalý horník a jeho celá rodina zde pracovala. Pak si pořád dělal srandu z Němců a Angličanů a my jsme se smáli, jen aby to nevypadalo, že nerozumíme a doufali, že se ná nikdo na nic nezeptá.
Los Ángeles
V Los Ángeles jsme strávili dva dny a měli jsme konečně opět teplou sprchu, přísun vody a dokonce zde byl jeden z nejkrásnějších vodopádů, které jsme kdy viděli - Salto del Laja. No porovnejte sami…
Další kroky směřují teď do města Pucón, které skýtá neuvěřitelný výhled na vulkán Villarica.
A jak vůbec plánujeme trasu?
Naše cesty plánujeme ze dne na den a vždy řešíme, kolik km zvládneme. Dle toho se rozhodujeme, kde budeme spát. Někdy to vyjde, někdy ne a musíme najít jiné místo, kde zakempíme. Většinou hledáme místa na spaní v noci, čemuž já bych se někdy ráda vyhla, ale jelikož vyjíždíme vždy pozdě, není jiná možnost. V hledání nám velmi pomáhá aplikace iOverladner, kde jsou uložena všechna místa navštívená cestovateli. Jsou tam komentáře, fotografie a přesný popis cesty. Je to opravdová výhoda, že nemusíme místa hledat úplně sami. Zároveň ukazuje turistická místa, benzínky, wifi spoty atd. A tak i my, když na něco zajímavého narazíme, přidáváme rady a tipy. Aplikace je zcela zdarma a je po celém světě. Takže až Vy někam pojedete, nezapomeňte si ji stáhnout! Ušetří Vám neuvěřitelně čas a peníze :)
Comments