Puerto Varas
Neboli město růží, které se nachází v Los Lagos regionu. Tedy v regionu jezer a řek. Město je obklopeno jezerem - druhým největším v Chile - Llanquihue a vulkánem - jedním z nejznámějších - Osorno, které se pyšní svými 2.652m.n.m. Město vzniklo roku 1853 a nazývalo se Antonio Varas a bylo nalezeno německými imigranty. Proto je velmi známé právě německými tradicemi a nenarazíte zde skoro na nikoho jiného, než na Němce. Zároveň architektura je úplně jiná, než ta Chilská. Domy zde byly stavěné z Fitzroyi Cypřišovité, která byla dovážena z Evropy.
Díky velkému německému vlivu rychle nabydete dojmu, že se nacházíte v Evropě (pro mne to bylo jako v rakouských Alpách). Akorát s tím rozdílem, že místo zasněžených hor tu jsou sopky a jezera.
Kam se poděla chilská “architektura” a hlavně, kam se poděli Chilani? Chilana zde potkáte jen zřídka, a tak se procházíte městem plným restaurací a promenád, kde se na Vás šklebí všechny ty blonďaté hlavy s modrýma očima. Nu což, alespoň nám to trošku připomene tu Evropu a hlavně civilizaci. Výhledy tu jsou nádherné na velmi oblíbenou sopku Osorno. Oproti Villarice, která se nachází výš, u města Pucón, je návštěva Osorna také dvakrát dražší a náročnější. My jsme ale našli parkování hned u lanovky, a když se setmí, po turistech není ani vidu, ani slechu, a tak je noční obloha u vulkánu jen Vaše.
Workaway zážitek
Měli jsme zde hlavní cíl. Práci. Nabídka zněla opravdu zajímavě a my nevěděli, co čekat. Juan - náš chvilkový zaměstnavatel, je 34 letý blázen. Je velmi veselý, starostlivý, ale také rozjančené malé dítě. Hned jsme poznali, že tohle bude práce typu “tak, já si teď budu hrát s hračkama a vy po mně uklidíte”. V podstatě Juan “vlastní” firmu Chimanga, která se zabývá rybářskými exkurzemi a někdy i raftingem nebo jízdou na koni. Buď se chytalo na řece Petrohué, kdy naše hlavní náplň byla dostat lodě na vodu (dostat je na přívěs, odvést je k vodě, a pak z přívěsu na vodu). Nebyla by to žádná věda, kdyby ty lodě nevážily tak 300kg... Je na to celkem jednoduchý fígl, který jsme se od Juana dozvěděli až předposlední den.
Nejlepší na této variantě bylo, že jste mohli řídit auta zákazníků. Protože končili až po několika kilometrech, nebylo by dobré je nechat se vláčet zpět. A tak jsme si vždy mohli udělat výlet novou Toyotou 4runner s plnou výbavou nebo vyšperkovaným Mitsubishi 4x4. A to hlavně díky tomu, že na rybářské exkurze jezdí zazobaní Němci, co by v ojetině neseděli. A tak jsme si jednou udělali výlet na vodopády Las Cascadas, které byly nedaleko.
Další náplní, někdy i méně náročnou, bylo hlídání kempu. Kemp se nachází u jezera Cayutué, kam vede 1hodinový trek. Zde jsme se starali o oheň, zvelebovali kemp všemožnými styly, ale hlavně, aby to bylo zadarmo. Chytali jsme ryby a užívali si ticha a klidu. Tady jsme potkali náš první den skvělý norský pár, který nám ukázal krásu tohoto místa. Teda pokud umíte rybařit. Chytili jsme hned dvě ryby po asi 20 minutách rybaření! Tak jsme celý nadšený hnedka druhý den naskočili na loď a dělali přesně to, co nám bylo řečeno. No a jelikož my s chytáním nemáme žádné zkušenosti, tak jsem jednu rybu zasekla, ale protože byl povolený naviják, tak mi utekla i s vlascem. A celý prut je teď k ničemu. Nevadí, máme ještě druhý. Ano, tak ten jsme zničili hned druhý den, kdy Páťa zaseknul natolik, že muška zůstala rybě v hubě a nám zůstalo jen očko. A bylo po srandě. Nafouknutí a zklamaní jsme si k večeři udělali těstoviny. Naše vidina každodení žranice čerstvých pstruhů byla ta tam. Tak jsme apoň samým naštváním nasekali spoustu dřeva. U jezera se nám spalo královsky a také tam bylo větší teplo. Takže vždy, když jsme se měli střídat s dalším párem, byly jsme rádi, že máme další příležitost chytit rybu a odpočinout si.
A představte si! Druhá návštěva kempu byla vydařená! Chytli jsme si svého prvního pstruha! To byla večeře, panečku! Čerstvý grilovaný pstruh na bylinkách s bramborem a mrkví! A taky poslední. Od této chvíle jsme nic nechytli. A to hlavně proto, že nebyly červíci. Protože toho našeho pstruha jsme na červíka chytli. Poradili nám to ostatní rybáři, co se nám smáli, jak po několik dní nemůžeme nic chytit.
Občas jsme tu měli zákazníky, kteří vyhledávali kempování v přírodě. Připravilo se pro ně vždy jehněčí, co bylo čerstvé z vedlejší farmy. Díky tomu jsme poznali hlavu značky The North Face pro Jižní Ameriku! A budete se možná divit, ale jsou to úžasně milí lidé, co rádi poznávají ostatní a díky našemu vyprávění si nás oblíbili a sledují nás na našich cestách.
Zlatý retrívr, co zakousl prase
Díky této práci jsme zažili kopec srandy, naučili se něco o lodích, sami si vykopali svoje termály, denně vařili na ohni a nebo viděli zlatého retríva zabít prase!
Kdo by to byl čekal... Zlatý retrívr. Řeknete si:”Nic hodnějšího a roztomilejšího není.” Jo tak tady jste na omylu. Když jsme dorazili k Juanovi, přivítaly nás dvě milé slečny, a protože se večer pořádalo barbeque, byl potřeba alkohol. A ten měli kousek od nás, pár metrů. Když jsme vyrazili, první rada zněla: “Hlídejte Lucase, miluje slepice.” “Jasný”,řekla jsem si. Dobrý vtip... tak během pár dní jsem si uvědomila, že to vtip nebyl. Kdokoli, kdo šel na procházku nebo do obchodu pěšky, přišel se zajímavou story, co Lucas opět provedl. Jednou se vrátila Valentina z procházky, celá vyklepaná, že prej viděla jehně, jak radši proběhlo ostatným drátem, než se nechat chytit Lucasem. Tak si dobrovolně podřízlo hrdlo o ten ostatný drát. No furt jsem tomu nechtěla věřit a přišlo mi, že si to všichni vymýšlí. Vždyť zlatý retrívr by neublížil ani mouše, ne?! Jo, tak si takhle jdu pro dříví na zátop, když v tom uslyším kvičet prase. Připomnělo mi to zabíjačku, kterou jsme měli každoročně u babičky. Jdu se tedy podívat, proč v tom křoví kvičí prase. A tam stál Lucas - zlatý retrívr, co měl hubu celou od krve, koukajíc na mě, těma svýma očkama, říkajíc: “Přidej se! Je to fakt zábava!” Nevěřila jsem vlastním očím! Začala jsem na něj řvát, ať toho nechá, ale očividně marně. Když prase přestalo kvičet, Lucase to už nebavilo, a vydal se, jakoby se nic nestalo, za mnou. Majitelka prasete mi jasně ukázala, že ho mám odvést a ona si to své prase uklidí. Představte si, ta ženská mi to řekla s naprostým klidem! Vůbec na mně neječela, ani na toho psa, že jí zabil prase! Tak jsem ho odvedla a večer nám bylo oznámeno, že můžeme přijít na grilovačku! No nestačili jsme se divit! Tady to chodí prostě jinak. Psi jsou hold opravdu jen zvířata a mají své pudy. Prase se zatoulalo na Juanův pozemek a Lucas ho jen bránil. A majitelka prasete si to moc dobře uvědomovala a přijala to. Tohle se stát u nás, tak prase místo grilovačky putuje do kafilérky, společně i se psem, protože by ho majitel prasete zastřelil flintou. Bohužel jsme ten den šli do kempu u jezera Cayutué a pozvání na čerstvě grilovaného čuníka jsme museli odmítnout.
Na město Puerto Varas a jeho okolí nezapomeneme. Je to malebné místo s nádhernou přírodou, kde se rozjíždí turismus ve velkém. Dá se zde být i jako “lowcost” turista, ale i jako zazobanec. V okolí je velké množství horkých pramenů, které lákají k odpočinku. My jsme měli jeden den za úkol kopat a najít horký pramen. A taky jsme ho našli! Kopali jsme dál, aby to bylo akorát pro naše zadky a po zbytek času jsme se rochnili v teplém blátě. Věděli jsme, že příští sezónu se tam bude rochnit někdo jiný za nemalý peníz, tak proč to nevyzkoušet...
A jako bonus ... Dodržování pravidel:
Commentaires