Tržiště aneb La Feria

Jako každou středu a sobotu jsou v Pichilemu trhy. Nachází se v ulici nazývané St. Maria, a pokaždé je to zážitek. Vždy jsou trhy jiné, něčím zajímavé. Minulou středu byl na začátku trhů hudebník, co hrál na Panovu flétnu, zároveň na flétnu zobcovou a svůj "koncert" završil hrou na flétnu příčnou. Bohužel jsem sebou neměla telefon nebo fotoaparát, abych Vám tu krásu mohla zdokumentovat, ale doufám, že tam nebyl naposledy. Naopak dnes zde bylo více prodejců občerstvení, a tak jsme měli možnost ochutnat pár specialit.

Loupaná pšenice aneb Mote con Huesillo

Loupaná pšenice je zde velkým fenoménem. Prodávají ji na tržnici, ale i před obchody po kilech. Dělají se z ní různé pokrmy a nesmí chybět v žádné domácnosti. My ji ochutnali ve stylu "svačinky", kde se snoubí jak něco málo k snědku, tak i k pití. Tento "pokrm" má nasládlou chuť a nejdřív se vyzobe všechna pšenice, až pak se dopije lahodný drink. Mě připomínal kompot. Drink je bez alkoholu a považuje se zde za letní nápoj. Uvnitř chutného drinku se nachází usušená broskev, která je sladkou tečkou nakonec. Chcete vyzkoušet tento nápoj, ale nechce se Vám až do Chile? Nevadí! Zde je jednoduchý návod:

Příprava:

Sušené broskve
Pšenice
Voda
Cukr

Sušené broskve se umyjí a naloží přes noc, aby nabobtnaly. Poté se vaří po dobu 30 minut ve sladké vodě a cukrem se nešetří. Tak, jak solíte, když vaříte těstoviny, tak se má dát cukru do vody, když chcete uvařit broskev pro Mote con Huesillo. Kamarád Katie nám poradil fígl - na pánvičce si zkaramelizovat cukr pěkně do hněda. Dodá drinku nejen tu správnou texturu, ale i chuť a hlavně barvu. Pšenici zde zakoupíte většinou již předvařenou, a tak je příprava rychlejší. Nicméně, pokud ji nemáte ještě uvařenou, šup s ní do vody a nechat ji tam, dokud nezměkne. Jakmile je studená, dá se naspod sklenice, a zaleje se chutným nálevem společně s jednou nabobtnanou broskví. A máte hotovo!

Humitas

Pokrm Jižní Ameriky, který má mnoho tváří. Tady v Chile se tomu neříká jinak, než Humitas. V Bolivii se pokrm nazývá Humintas, v Brazilii Pamonha, a ve Venezuele zase hallaquitas. Každý ho má rád jinak, a také ho připravuje s jinými ingrediencemi.

Příprava:

Na 15 Humitas

10x Kukuřice v lusku - Větší a starší je nejlepší pro výrobu Humitas
3x Cibule
Čerstvá bazalka - kolik jen hrdlo ráčí
Olej
Sůl, pepř
Zelené chilli papričky

Opatrně oddělíme listy kukuřice a dáme je na stranu na později. Nožem odřízneme zrna kukuřice a vložíme je do misky. Nakrájíme cibulku a osmažíme ji společně s chilli papričkami na oleji. Olej můžete použít jakýkoli, jen dávejte pozor u olivového - pokud bude extra panenský, raději sáhněte po menší kvalitě. Zbytečně byste jím totiž plýtvali. Extra panenský olej má mnoho vitamínů a mononenasycené mastné kyseliny, které ale tepelným zpracováním ztrácí. Proto se extra panenský olej lisuje "za studena". Mezitím si připravíme hrnec vařící vody. Použijte co největší hrnec najdete, protože by se Humitas měly vařit najednou. Zrnka, která jsme si nechali stranou teď rozemeleme v mixéru společně s olejem, solí, bazalkou a přidáme i osmaženou cibulku a chilli papričky. Teď přichází ta zábavná část. Připravíme si plátky kukuřice. Snažte se najít takové, které mají podobnou velikost. Hotovou směsí budeme plnit kukuřičné plátky, které pak necháme vařit. Plníme je následujícím způsobem:

Vytvoříme z listů kukuřice "kříž", který na spoji naplníme, a pak zabalíme. Nejdříve spodní list uzavřeme, a přes něj vrchní, který je do kříže. Tím si utvoříme kapsičku, kterou omotáme buď tenkými částmi kukuřičných listů nebo provázkem. Zkontrolujte zda jsou Humitas dobře zabalené, aby nám při vaření neuteklo pyré. Humitas vaříme 20 minut a více, až jsou kapsičky žluté. Nebo ještě lepší způsob je - příprava na páře. Pokud nemáte hrnec, který Vám to umožní, můžete na dno hlubokého hrnce položit jádra kukuřic, která jsou zbavená zrn - nalijete vodu tak, aby jádra kukuřic nebyla úplně potopená. Na ně naskládáme naše kapsičky a přikryjeme zbytky listů z kukuřice - to nám zajistí, že pára nebude unikat a bude přesně tam, kde ji potřebujeme. Buďto je jíme samotné nebo jsou Humitas skvělé jako příloha či jen jako dip, kterým potěšíme každého hosta.

Já se osobně těším, až recept vyzkouším, ale protože jsem zvědavá, už jsem si našla různé postupy a hlavně příchutě. U tohoto receptu se totiž meze Vaším chutím nekladou, a tak můžete Humitas dělat na mnoho způsobů. Stejně tak, jako ostatní země Jižní Ameriky. Můžete je připravit i na sladko nebo naopak pálivé.

Co můžete přidat:

Při smažení na pánvičce k cibulce klidně přidejte chilli papričky pro chuť nebo například dýni pro sladší příchuť. Pokud holdujete sýrům, jako já, doporučím například fetu, ovčí sýr, či jakýkoli jiný. Zároveň například v Argentině do Humitas přidávají mléko pro lepší texturu (jako pyré) a pro zjemnění chuti.

Cochayuyo - Aneb "vetřelec"

Řasa, která se tu povaluje všude po pláži. Vypadá jako vetřelec různých velikostí. Nicméně tato řasa se tu používá velmi hojně v kuchyni. Buďto, jako přídavek do salátů, a nebo se z ní dělají vydatné polévky. Dá se zakoupit kdekoli na marketu nebo i volně na ulici. Je mnoho prodejců s kolečkem, co mají tyto vetřelce zabalené a prodávají za směšné ceny. Směšné proto, že můžete jít kdykoli na pláž a prostě si tu řasu vzít. Já se chci odvážit a tuto řasu zkusit. Odnést si pár vetřelců z pláže a něco z ní ukuchtit. Cochayuyo obsahuje mnohem více minerálních látek, vitamínů, vlákniny a bílkovin než běžná zelenina.

Navíc řasy pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi a používají se jako prevence proti civilizačním chorobám. Mořské řasy jsou zdrojem lehce stravitelných bílkovin, enzymů, vlákniny, vitamínů A, B a C a jsou ceněny především pro vysoký obsah minerálních látek - vápník, zinek, hořčík, železo jod, chrom a sodík. Mají také schopnost eliminovat vliv radioaktivních a chemických látek a odstraňují z těla těžké kovy. A navíc napomáhá ke snižování cholesterolu - což je v dnešní době náš největší problém. U nás jsou řasy celkem drahé. Tady je máme zadarmo, tak proč toho nevyužít.

Vždy zde najdu nějaký druh zeleniny nebo ovoce, které neznám nebo nevím, co by se z toho dalo uvařit. Ale díky Katie z Huara spanish school se pomalu učím. Tolik barev a chutí jsem naposledy viděla v Riu de Janeiru a nikdy se toho nemůžu nabažit. Jsem jak malé dítě v hračkárně, a i když kolikrát nevím, k čemu daná zelenina slouží, alespoň ji ochutnám nebo jen obdivuji. Pak si vyhledám všechny možné recepty z dané zeleniny a zkouším je. Začíná nám poslední týden v Pichilemu, tak mám spoustu času a surovin na vaření :)