Zlomený prst musel pod rentgen ...
Perfektní den, dělaný přesně pro šnorchlování! Máme vše a můžeme vyrazit. Na Gili ostrovech je šnorchlování a potápění velmi oblíbené a populární. Ani my jsme si ho nenechali ujít.
Celý den plácání ve vodě Vám vyvolá pořádnou chuť k jídlu! Restaurant byl na kraji břehu a schody, které k němu vedly, byly dlouhé a úzké, takže si člověk musel dávat pozor, když po nich šel. A to by nebyl Páťa, aby si pozor nedával a neukopl si malíček! Po výkřiku bolesti a kulhající scéně jsme konečně dosedli do restaurace. Naštěstí jsem měla zlomený malíček asi měsíc před tímto incidentem, tak jsem věděla, co na ukopnutý prst funguje. Měla jsem sebou náplasti. Spojila jsem malíček s prsteníčkem a slepila je dohromady. To docela pomohlo a já si oddychla, že je vše na správném místě. Ale jen do doby, kdy jsme byli již na zpáteční cestě na lodi. A my přeci nebudeme sedět v podpalubí, když můžeme jít na střechu a nechat se osvěžit mořským vánkem.
Loď s ním škubla ještě jednou a dílo bylo dokonáno.
Páťa byl trošku nesvůj, jak poleze po žebříku s tím prstem, ale protože to není žádná padavka, řekl, že to zvládne. Jenže se zvedl vítr a s lodí to začala parádně házet. Páťa, aby ze žebříku nespadl, se musel opřít nohou o stěnu lodě. A přesně tam, kde měl nalomený prst. Loď s ním škubla ještě jednou a dílo bylo dokonáno. Raději jsme došli k lékaři, který Páťovi řádně obvázal jeho nožku a my jsme mohli směle pokračovat dál.
Naše další cesta mířila na území indonéské Papuy. Bohužel neletí žádné přímé spoje z Denpassaru do Sorongu – hlavního města. Nejdříve jsme museli z Denpassaru do hlavního města Sulawesi, Makassaru, se společností Sriwijaya Air. Měli jsme celkem 9h, než nám letělo další letadlo. A to jsme využili k návštěvě nemocnice. Chtěli jsme si být jisti, zda je prst zlomený, či ne, ale hlavně, zda se jedná o prst nebo zánártní kůstky. Anglicky uměla pouze jedna doktorka z celého personálu, ale domluvit se šlo a brzy pochopili náš problém. Byli z nás šokováni. Asi moc Evropanů na příjem do Makassarské nemocnice nechodí. Udělali jsme svou přítomností takový povyk, že přišli skoro všichni zaměstnanci nemocnice, dokonce i noční hlídač. Od lékařky jsme se dozvěděli, co vše udělají Patrikovi za testy. Potřebovali jsme hlavně rentgen, a pak se bude řešit dál. Šel tedy s paní doktorkou. Mě mezitím osahávala sestřička. Ano, osahávala. Byla totiž těhotná a říká se, že pokud se dotknete turisty nebo turista Vás a pohladí Vám těhotenské bříško, dítko bude zdravé a krásné.
"Jedná se o tříštivou zlomeninu malíčku ... "
Když se Páťa vrátil, měl již sebou rentgen. V této nemocnici to nechodí jako u nás, že si jakékoli výsledky posílají mezi odděleními. Tady ještě mají starší techniku. Ale díky tomu my máme celý rentgen jako památku a jednou si ho vystavíme. ☺ Všichni po nás chtěli facebook a hlavně fotku. Tu jsme nemohli odmítnout. Mezitím, co jsme se fotili, byla na lůžku pacientka, které se velmi přitížilo, a dokonce její maminka musela prosit personál, aby se jí věnoval. Ten byl totiž zaneprázdněný focením. ☺ Naštěstí zlomenina byla jen v prstu. S tím se nic moc neudělá. Musí se svázat dva prsty k sobě a čekat. Díky návštěvě nemocnice nám čekání na další letadlo skvěle uteklo. Jen do konce dovolené měl Páťa bolesti a bylo pro něj obtížné chodit. Vše ale zvládl perfektně a my si i přes tuto skutečnost užili úžasnou dovolenou.
Tak jsme si zkrátili čekací dobu na letišti a jak si ji zkracujete Vy?
